Naše nejlepší oddílová běžkyně Terka Janošíková nás úspěšně reprezentovala na asi nejlépe obsazených vícedenních o-závodech v zimní části sezóny – Portugal O-Meeting. V kategorii D18 za účasti 70 závodnic včetně skandinávských obsadila v úvodní krátké trati 4. místo se ztrátou 2 minut na první Norku Bekhus. Druhý den vyhrála klasiku o 2 min před Maďarkou Sarközy. Tato závodnice Terku porazila v pondělní krátké trati o necelé 4 minuty. O celkovém vítězství Terky rozhodl až poslední závod na klasické trati, ve kterém Terka opět zvítězila před Maďarkou Sarközy o 1 minutu.

Abyste si udělali představu, jak vypadá Terčin “pracovní den”, přikládám výpis z jejího deníčku ….

Čtvrtek                                                                                                                      23. 2. 2017

Crrrr…no jo, však už vstáváme, budíček pro ranní aktivisty nastaven opět na sedmou hodinku a znovu se probouzíme do pěkného slunečného dne. Přesně ve čtvrt na osm ve složení Gipsn, Tomíno, Ruda, Terka a Víčko vybíháme na okruh blízkou vesničkou a přilehlým okolím, prozkoumaný již předchozí den. Dnes tedy pro změnu v protisměru a po pěkné čtvrthodince jsme zase zpátky u našich bungalošek. Následuje pozdrav sluníčku a individuální protaženíčko. Do půl desáté a odjezdu na dopolední trénink zbývá ještě dosti času, který mnozí zaplňujeme vydatnou snídanou vlastní chuti, v nabídce je i pohanka, s láskou máčená a míchána, tož někteří z nás neodolávají. Najde se i chvilka k přípravě na sprintové úseky v podobě překreslení si popisů kontrol, jak je každému libo.

Na minutu přesně vyrážíme do městečka Leiria. Cesta je sice delší, ale zpříjemňována poslechem rádia utíká velmi rychle. Po zdárném zaparkování na fakt obrovském parkovišti vedle fotbalového stadionu, další dvě hodinky bavíme místní obyvatele svými mnohdy zmatenými pohyby nejen v úzkých uličkách. Každopádně jako správní orienťáci se nenecháváme ničím rozhodit, pečlivě se snažíme zvolit optimální postupy, dát do tréninku srdíčko a v meziklusíku nasávat příjemnou atmosféru a kochat se vším, co město nabízí.        V plném počtu i kontrol frčíme z5 na ubytování, kde máme hezkou hodinku a půl na obídkování, dobaleníčko a uklizendos. 🙂

Vše jde hladce, zbavujeme se posledních drobečků na podlaze a loučíme se s wi-fi. Hurá na více než 2stě km dlouhou cestu do Alter de Chao. Plnými ulicemi z důvodu lokálních oslav se dá projet, prezentace na závody probíhá bez větších komplikací, nafasovaná trička nám hezky sedí na tělíčka a modelových mapek je nadmíru, tak vyrážíme se těm prvním poddat. Oproti přímořským terénům, nás zde vítá mnoho obřích kamenů, často spojených do jedné velké černé, pěkná, dá se říci savanská travička a méně škafovaných zelených oblastí. Snažíme se porozumět mapařově myšlení a jak se říká, no zkrátka se do toho více dostat a orientovat se v tom.

Po hezké hodince kroucení hlavou nad místními krásami se sluníčko pomalu uchyluje za obzor a nás čeká přejezd na druhé ubytování nedaleko Portalegre. Starší paní domácí nás moc mile vítá a hostí nejen místních dobrůtky a co se týče pokojů a vybavení, tak nám všem myslím poměrně vyrazilo dech. :O Fakt bomba teda. Tradiční výbava v originálním barevném pojetí, masážní sprchový kout, vyhřívané podlahy, prostorná kuchyň a nechyběla ani stylová kamna či televize, která snad ani nebyla zapnuta nikdy. 🙂

Následovaly přípravy zasloužené večeře, bojová plánová porada na další den a večerní odpočinek dle volby a potřeb každého.

Krásnou noc a zítra ráno zase s úsměvem za dalším dobrodružstvím. 🙂