Tak jsem poprvé v životě zažil pocit, který obvykle zažívají členky štafety, které po Terce Janošíkové vybíhají na svůj úsek. Vybíhal jsem na druhý úsek MČŘ štafet jako první závodník (asi ze 45 štafet v kategorii H135). Za tento zážitek mohl David Kopecký, který na prvním úseku v cílové rovince předstihl štafetu Sparty Praha.

Trochu hodně mne zaskočil, neboť s touto startovní pozicí jsem vůbec nepočítal (promiň Davide, že jsem tě tak podceňoval 😁). Navíc jsem si vzpomněl na poslední chvíli, že nemám startovní číslo a tak honem do stanu pro něj. To už ale v rádiu Tašunka hlásí, že David je již na sběrce. Tak sprintem na start. Trochu neurvale jsem musel rozrazit hlouček zbytečně brzy čekajících závodníků a už se řítí David.

Štafetu jsem úspěšně převzal a vyrazil pro mapu. Samozřejmě sprintem, aby všichni viděli, jak jsme silná štafeta. Takže ještě u mapového startu jsem VEDL celé startovní pole!

Do té doby jsem neměl trému, neboť na ni nebyl čas. U mapového startu jsem si však uvědomil, že pred cílem mi ještě zbývá asi 17 kontrol. Zvolni! Zklidni se a neblbni! Poslušně jsem poslechl své rozkazy. Předběhl mne Sparťan a já se obezřetně vydal za ním. První kontrola stejná. To mne povzbudilo neboť i můj soupeř to do kopce moc nehnal a spokojil se s chůzí. Říkal jsem si, že třeba mám kliku a budeme mít všechny farsty stejné. Minimálně ještě se společnou dvojkou jsem počítal. OMYL. Soupeř si klidně vyrazil jiným postupem, než jsem měl v plánu já. A tak jsem soupeřovi dal sbohem a věnoval se svému závodu. Kontroly nezvykle dobře naskakovaly a najednou, u 4. kontroly jsem se v hustníku opět potkal se svým Sparťanem. Moc jsme to neoslavovali, neboť se na nás dotáhly Luhačovice. Následoval dlouhý postup. Soupeři se mi jevili jako unavení, tak jsem vyrazil před ně obíhačkou zprava po cestě. Kontrola se na mne vesele usmála při ražení a následovala volba zda to bušit světle zeleným a bílým porostem, nebo oběhnout pěšinkou na cestu a po ní ke kontrole. Při pohledu do porostu, kde byla čerstvě provedená probírka a porost vypadal jako překážková dráha, jsem zvolil jistotu okolu. Nyní už nezjistím, zda to byla pro mne správná volba, pravda je, že u kontroly mne doběhl soupeř z OK HK. Takže propadám se pořadím. Ale to mne moc neznervóznilo. Radši pomaleji ale hlavně bez chyb. Za mnou jde Honza, ten si vezme svůj Rambo oblek (v případě deště) a jistě pocuchá nervy soupeřům.

Při průběhu centrem zaslechnu je Honzu Horkého, kde mám Pernicu. Místo aby mi podpořil, tak mne rozptyluje! 😃. V pytlíku tři kontroly. To by mohlo být v pořádku. A opravdu, kontroly na mne červeně mrkají a já z posledních sil finišuji na předávku. Plácnu Honzu a a jdu si vyčíst. Ležérně beru lístek s výsledky a zkoprním. Místo číslic jsou tam písmenka DISC, což znamená diskvalifikaci celé štafety z důvodu chybějící kontroly. První dojem – to není možný! Druhý dojem – že bych si nějaký kód nepohlídal! Chci se jít poďívat na mapu. Nejde to. Třetí dojem – PRŮŠVIH to si ze mne ostatní budou dělat legraci. A vím o čem mluvím. Již asi před 8 lety se mi dva roky po sobě podařilo disknout družstva na MČR.

Zklamaně jdu ke stanu a do protivky jde David Kopecký s Hálkem. Přemýšlím, na co se vymluvit, že, jsem zvrtal ostatním štafetu. Hlavou mi blýskne jiskřička naděje, že to mohl disknout David na prvním úseku. To je však málo pravděpodobné. Když kluci přicházejí blíže, všímám si, že David není úplně ve své kúži. Jiskřička se rozhořívá a bingo! David mne nenechává dlouho v nejistotě a přiznává, že diskobol je jeho práce. Až ve stanu je slyšet ten rachot, jak mi spadl kámen ze srdce. Takže pěkný závod s malou skvrnou. Mohli jsme reálně bojovat o 3.-7. místo. Zítra si to vynahradíme. Snad 😁

PS. Když jsme v neděli dostali mapy, David zjistil, že byl na správné kontrole, ale zásun čipem do kontroly nebyl asi dostatečně dlouhý …….