Zatímco Romanovi za oknem sněžilo, tak skupinka Sobů pod hlavičkou Haná Orienteering vyrazila na jih, na závody v pěším OB. V Izraeli byl totiž ve dnech 23. a 24. 2. pořádán „Israel Open Championship. Letos se jednalo o 2 etapový závod, jehož úroveň, jak prohlásil vedoucí výpravy Robert Brko Z., je rok od roku vyšší. A protože se to ví, tak se závodů zúčastnilo rekordních přibližně 500 závodníků, z toho 64 cizinců ze 14 zemí. Pořadatelství je již plně v izraelské režii. Mapy byly tentokrát od izraelských mapařů, ale byly doby, kdy se běhalo na mapách mimo jiné také českých mapařů. Měřítko map bylo 1:7500 resp. 1:10000. Razící systém byl Sportident.

1. etapa nás zavedla na západní okraj Jeruzaléma do „Jeruzalems hills“, do oblasti „Sataf“ (název starověkého sídliště). Sataf je oblast, která se nachází na poměrně strmém svahu nad údolím řeky Soreq. Naštěstí závod byl situován do jeho vrcholové plošší části (kopec Mt. Eitan (788 m n.m)) s pěknými výhledy. V oblasti jsou zemědělské terasy, jejichž vznik sahá do daleké minulosti, na kterých byly dříve vinohrady a olivové háje. Nyní oblast zemědělsky využívaná není a slouží k rekreaci. Terén byl většinou otevřený s osamělými stromy a keři a kromě dříve zmíněných umělých teras obsahoval kamenné srázy, kameny a kamenná pole.
2.  etapa nás zavedla do oblasti mezi městy Ben Shemen a Modiin, do oblasti „Hurbat Beit-Anaba“ (název starověkého sídliště). Oblast se nachází v nadmořské výšce 100 až 150 m. n.m. Terén byl většinou otevřený s osamělými stromy (olivovníky) a keři, s roztroušenými kameny a kamennými poli. Část prostoru tvořil souvislý porost. Zvláštností byly neprostupné kaktusové hustníky. Na tuto zvláštnost jsou Izraelci zřejmě pyšní a tak se kaktusem pyšní i logo izraelské federace OB.

Třebaže byl únor, tak v Izraeli panovalo jarní počasí. Teploty se pohybovaly kolem +20 ^oC, nepršelo,             a příroda se již začala probouzet. Pohled na rozkvétající se bramboříky byl osvěžující. Centrum závodů bylo bez „kamenného zázemí“, ale vzhledem k výše uvedenému počasí, to vůbec nevadilo.  Navíc naše auta, což nepřekvapí, parkovala téměř v centru. Další příjemnou zvláštností byla skutečnost, že jednotlivé kluby měly své přístřešky, které byly posléze proměněny v hodovní a nezadaly si ani se švédskými stoly v hotelích. Závodníci se navzájem zvali do svých přístřešků, kde se jedlo, pilo a diskutovalo. Našim patronem byl klub z Galiee, jehož závodníci se v minulosti zúčastnili Silva campu na Vidnavě.

A jak na naše výprava na závodech dopadla? Mám pocit, že skvěle. Získali jsme 3x  1. místo,  5x 2. místo, 2x 3. místo, 4x 4. místo, 1x 5. místo, 1x 6. místo a další umístění na konci 1. a na začátku 2. 10. Takže přítomný český konzul, velký příznivec orientačního běhu, pan Karel Pažourek, výpravě děkoval za vzornou reprezentaci České a Slovenské republiky. A jak reprezentovala skupinka Sobů? Ivana P. byla v kategorii D50 2. a Luboš P. byl v kategorii H60 11.

A na závěr pár postřehů autora článků ze závodů kategorie H60. Teoretickou přípravu na závody jsem vynechal, jednak nebyl čas a jednak jsem se považoval za zkušeného. Před 1. závodem jsem si dopřál procházku na tréninkové mapce, to abych poznal zejména způsob mapování.

1. závod, krátká trať, délka 2,64 km, převýšení 70 m, 14 kontrol. Umístění 14. ze 17 v čase 65:27, ztráta na 1. závodníka, 29:08. průměrný čas na km 24 min a 48 s. Při závodě 1 velká a zbytečná chyba a pár drobných chyb. Ztráta byla způsobena hlavně těžkým terénem pro bolavé koleno (volné nestabilní kameny, umělé i přírodní srázky a srázy, vegetace).
2. závod, krátká trať, délka 4,11 km, převýšení 120 m, 15 kontrol. Umístění 12. ze 20 v čase 77:23, ztráta na 1. závodníka 37:11, průměrný čas na km 18 min a 50 s. Při závodě 1 velká a zbytečná chyba, 2 špatné volby postupů a pár drobných chyb. Terén byl běhatelnější. Jedna zkušenost. I 7 metrový hustník je těžko prostupný, zvlášť když je kaktusový.

Odkaz na stránky Israel open:

https://israelorienteering.org/championship-events/israel-open-championship-2018/