24-26.8. se uskutečnily závody v Českém ráji. I přes dalekou a místy komplikovanou cestu zde nechybělo zastoupení SOBů. Závodníci se sjeli opravdu odevšad. Přijeli nejen z Moravy a jiných koutů republiky, ale i z Německa, Maďarska a Polska. Konkurence byla opravdu velká a každá kategorie byla silně zastoupená.
Jak je známo, v Českém ráji se nachází spousta pískovcových skal. Terén jinak obsahoval dobře průběžné lesy. Mapa byla hezky zmapovaná a pokud jste si dali pozor na skály, skalky, průchody a vrstevnice, mohli jste zaběhnout čistý závod😊 Spousta lidí (včetně mě) si chtělo vyzkoušet jiný terén, než je ten , na který jsme zvyklí. Naše kategorie (D12) měla první dvě etapy závodu výhradně po cestách. Celkem jsem byla zklamaná. Třeba i D14 měly tratě na skalách. Ale v poslední etapě se mi to vymstilo. Tam jsme měly skály opravdu všude. Nejtěžší bylo vyčíst z mapy, kde přesně na skále kontrola je. Byl opravdu rozdíl, jestli byla kontrola nahoře, nebo dole na skále. Pokud se vám taková chyba stala, byli jste nuceni vylézt nahoru nebo naopak dolů. Skalní průchody na mapě byly skoro nečitelné. Několikrát jsem kontrolu hledala jinde, než být měla. Tak jsem přišla o několik cenných zlomků času.
Počasí nám přálo, až na páteční menší přeháňky , které byly po doběhu i dosti osvěžující. A hlavně nebyla vedra!
Nedaleko zázemí závodů se nacházel i hrad Kost. Většina z nás toho využila a hrad navštívila. Velmi zajímavý byl okruh s mučírnou, kde průvodci dopodrobna vysvětlovali všech pět stupňů tortury, lámání v kole a všemi oblíbené vytrhávání jazyků. Nám naštěstí jazyk nikdo nevytrhl😊
Už teď se těšíme na další ročník! Madla
„ Moje první PéPéčka
a já nechci být za blbečka.
Tak zpovídám starší chlapy
a studuji staré mapy.
Pokud mě zrak nešálí,
Jeržišmarjá, samé skály!
Né abychom zbloudily,
O radu pak loudily…“
(Madliny zážitky zveršoval Luba Poklop)