Vysočinská aréna hodně pro mě znamená.  

Dýchat budu stejný vzduch jako biatlonový bůh.

V sedm skáču z postele, netvářím se vesele.

Musím přemazati lyže, teplota je nule blíže.

Sportovců je život těžký, nestačí jen chodit pěšky.

Nutno běhat, nazout běžky.

Chvíli zkouším bruslení, jednoduché to není,

potom můj běh střídavý, kolemjdoucí pobaví.

A pokud někdo promaže, zbývají mu soupaže.

Nicméně ….

Po tréninku v aréně jistě stoupnu na ceně.

Jen co spolknu chleba skývu, běžím hledat tetu Ivu.

Formička se tvoří draze, čeká mne hned 2. fáze.    

Na jógamatce, na podlaze.