SOBí soustředění v Jizerských horách

SOBí soustředění v Jizerských horách

Stádo 29 SOBů se společně s dalšími 11 přáteli organizovaně zatoulala do Jizerských hor. Soustředění organizované Michalem, Davidem, Vojtou a v přípravě i Evou mělo za úkol naučit nás běhat v mapově těžkém terénu s velkým množstvím balvanů a kamenů. A že to potřebujeme jak koza drbání jsme si vyzkoušeli hned na prvním tréninku po příjezdu na chatu Slovanka. Líniovka obvykle nebývá složitá, ale z okolí Olomouce nejsme zvyklí na terén, kde je tolik šutrů, že je mapař generalizuje. A tak výsledkem prvního tréninku na mapě Slovanka bylo 70 % účastníků s chybějící kontrolou, nebo s více chybějícimi kontrolami.

Další trénink v úterý na mapě Bramberk byl opět mapařskou lahůdkou. Krátkou trať si většina účastníků soustředění užívala déle, než by chtěla. Běhat “na Tušáka” se málo kdy vyplatí, na Bramberku nikdy !!! Pozitivem bylo, že na výsledcích již nebyla písmenka. Odpoledne následovaly štafety dvojic přes cestu, které vyhrál Tomáš s Kristýnou. Pro mnohé bylo překvapení, že se běží dvě kola a nikoliv jen jedno :-).

Středa měla být odpočinkovým dnem. Výlet do německého Oybinu tomu ze začátku i odpovídal. Zajímavou prohlídku zámku a zbytků kláštera následovala jízda parní lokomotivou. Odvážlivci na otevřeném vagónu hned za lokomotivou si vyzkoušeli, jaké to byl dříve ovzduší v Ostráávě. Poté výlet pokračoval pěší částí královstvím borůvek. Trasa přes pískovcové hřebeny byla kopcovitá a čím dál deštivější. A tak se nepodařilo absolvovat plánovanou ferátu. Pokutu 100 Eur za porušení zákazu lezení na mokré skále se nám platit nechtělo. Fyzicky náročný výlet byl zakončen koupačkou v bazénu nebo cukrárnou.

Další den nás čekala výživná klasika na mapě Bedřichov. Zde jsme si užili bažin, melioráků i těžkých dohledávek. Při tomto tréninku jsem si hrál na “kašpárka” na první a na poslední kontrole A nebyl jsem sám. Jinak to celkem šlo. Odpoledne jsme absolvovali komentovanou prohlídku Husky farmy. Roztomilí psi měli z návštěvy SOBů radost a všechny nás proto oslintali. Po setmění byla přichystána v okolí Slovanky stezka odvahy. Jinak snad nelze nazvat noční orientační závod v terénu, kde jsme se ztráceli na prvním tréninku i ve dne. Navíc někteří s baterkami o výkonnosti svíčky !!! Jak říká klasik: “zážitek nemusí být pozitivní, důležité je, aby byl intenzivní”. A tak někteří s intenzivními zážitky dobíhali až kolem půlnoci.

V pátek nás čekaly štafety dvojic na mapě Bramberk. Každý z dvojice běžel postupně dva okruhy se 14 kontrolami, přičemž druhý okruh měl jen 4 kontroly v jiné farstě. Dalo se očekávat, že druhá kola budou rychlejší. Realita byla někdy jiná ….. Losování proběhlo pod dozorem státního notáře. Možná proto Igor 88vylosoval některé dvojice, které bych já osobně, kdybych mohl rozhodovat, nepřipustil. Rodinné dvojice prostě spolu nemají při takovém prestižním závodu, kdy emoce jen stříkají, běhat. Nicméně s protesty jsem neuspěl a tak běžel Michal s Bárou, Petr s Lindou a Fána s Markétou. Paulíčkům se ještě podařilo emotivní situaci ustát. Ale Petr Lindu nepotěšil chybějící kontrolou a i Fána s Markétou si na sebe naložili velkou porci stresu, když první tři úseky zaběhli skvěle a do posledního úseku Fána vbíhal na prvním místě. Sice se po chvilce vrátil, aby zkonzultoval, zda má správnou mapu, ale po našem ujištění, že ano, si dal říci a stále na prvním místě vyrazil do souboje s tratí. Bojoval srdnatě, ale dlouho. A tak z vítězství se mohla těšit zkušená dvojice Tomáš-Vojta. Ale našli se i větší tragédi, než Fána. Pája jen stěží rozdýchávala písmenka DISK na výsledku prvního úseku Roberta. Sice zaběhl skvělý čas, orientační běh nekompromisně vyžaduje najít všechny určené kontroly.

Odpoledne jsme místo svalů napínali mozkové závity. Michal nás rozdělil do pěti družstev a každému družstvu věnoval igelitový sáček obsahující syrové vajíčko, 24 špejlí, malou izolepu, list kancelářského papíru velikosti A4 a nůžky. S těmito rekvizitami jsme měli vymyslet během cca 40 minut takový ochranný obal vajíčka, aby přečkalo bez úhony pád ze střechy Slovanky z výšky asi 5 m. Kdo uspěje, získá sto žetonů na večerní návštěvu kasina. Kromě toho jsme měli sestrojit básničku, která musela obsahovat slova; vejce, kámen, chyba, Fána, DISK a Slovanka.

Všechna družstva začala usilovně pracovat na svém projektu. Naše družstvo mělo optimální složení. Tři ješitní chlapi (David, Tomáš a já) a k tomu tři mladší účastníci soustředění (Ája, Terka a Honzík). Takže nejdříve zabavit naší mládež, například zaúkolováním při tvorbě básničky, a pak jen již nalézt ten správný způsob, jak zachránit lidstvo. Tedy v našem případě alespoň vajíčko. Musím se přiznat, že tvůrčí činnost našeho trojlístku mne pohltila. Nápad stíhal kravinu a naopak. Na druhou stranu trojčlenný tým je dobrý pro rozhodování. Většina je obvykle jasná. A tak vzniklo naše “nerozbitné vejce”. Byli jsme přesvědčeni, že naše vajíčko musí zkoušku odolnosti přečkat.

Když jsme uviděli konkurenční prototypy, překvapilo nás, že další dva týmy zvolili podobnou strategii ochrany vajíčka. To jest zabezpečení pomocí destrukčních zón. Naopak šance jsme nedávali prototypu z dílny dívek, které vajíčko upevnily pod padák a prototypu dorostenců, kde jsme očekávali nevhodně umístěné těžiště. Výsledek letových zkoušek však byl i pro nás překvapením. Jako první šly s kůží na trh naše drahé polovičky s podobným projektem jako my. A dle předpokladů uspěly. To nás jen utvrdili, že naše nerozbitné vejce bude opravdu nerozbitné. Následoval prototyp šéfkonstruktéra Mrkvici opět s podobným konstrukčním projektem. A k velkému překvapení všech přítomných vajíčko nevydrželo. To náš tým trochu znervóznilo. Následoval podceňovaný padák dívek. A opět způsobil úžas na tvářích přihlížejících. Vajíčko se sneslo na zem bez poškození. Naopak vajíčko dorostenců po tvrdém přistání změnilo svůj tvar na placku.

A tak nastal čas pro náš výtvor. Po vypuštění se naše “nerozbitné vejce” pomaličku snášelo k zemi a přistálo opatrně jako Apollo 11 na Měsíci. Kombinace destrukčních zón se zádržným systémem prokázala svojí účinnost. Byli jsme nadšení. Další logickým krokem bylo zvýšit náročnost zkoušky výdrže “nerozbitného vejce”. Náš výtvor jsme vynesli na nejstarší železnou rozhlednou v Čechách, která stojí od roku 1887 na vrchu Slovanka v Jizerských horách mezi obcemi Lučany a Janov n.N.  Z výšky 14 metrů jsme vejce spustili vstříc zemské přitažlivosti. A výsledek ? Naprostá euforie našeho týmu. Nerozbitné vejce je prostě nerozbitné vejce. Jelikož nebylo možné v okolí najít vyšší věž, naše zkoušky výdrže vajíčka se zaměřily na použití hrubé síly. David nerozbitným vajíčkem mrsknul vší silou o hliněnou zem. Výsledkem byla jen částečná deformace deformačních zón. Poslední zkouškou bylo mrsknutí nerozbitného vajíčka o beton. Díky předchozímu poškození deformačních zón se již projevily první známky opotřebení. Vajíčko sice zachovalo tvar a konzistenci, ale drobné praskliny na skořápce upozornily, že  je právě na hranici svých možností. A tak jsme vajíčko předali opatrně do kuchyně k obvyklému využití. Pokud se týká konstrukčního řešení našeho výtvoru, tak momentálně probíhají patentová řízení v řadě evropských zemích. Jakmile budou ukončena, rádi vás s naším řešením seznámíme.

Ještě stojí za zmínku básnické výtvory jednotlivých skupin:

Dorostenci:

Vejce v konstrukci si leží a poslední chvíle mu běží. Vejce vzduchem teď rychle si letí, zákony fyziky i na vejce platí. Vejce spadlo si na kámen rychle, ještě že konstrukce nebyla krychle. Bohužel ale i tak, vejce vypadá jak by ho přejel vlak. Nebyla to Fánova chyba, že konstrukce vypadá jak rozjetá ryba. Vejce už je teďka DISK, stavět takovou konstrukci byl velký risk. A tak na chatě Slovanka, bude k večeři jenom pohanka.

Drahé polovičky

Máme srdce jako kámen, vezmem vejce, je s ním ámen. Chyby nedělá jen Fána, Robert vždycky, někdy Hana. Tohle bude velký risk, hlavně nesmíme být DISK. Ze Slovanky vejce letí, uspějí jen chytré děti. Takže naše milé vejce, přejeme vám zdárné lety, hlavně žádné amolety.

Dorostenci

Jednou k nám do pokoje přišel Fána, že prý bude v týmu s náma, hráli jsme nějakou hru s vejcemi a seděli přitom na zemi. To vejce mělo vzduchem létat a my ochranu pro něj splétat. Ale abychom nebyli DISK, museli jsme hrát na risk. Měli jsme Vajánku velmi nadanou, alepřece jen byli jsme s Fánou. No a samozřejmě chyba je tady, v ochraně máme asi tři vady. Vajíčko se rozpláclo o kámen a s naší vyhrou byl razem ámen. Výhra na Slovance nám utekla, k jinému týmu ráda přiběhla.

Poezie našeho družstva

Soustředěni na Slovance, líbí se tu mě i Hance, Fána si tu písk a Robert byl DISK, v lese je to samý kámen, asi bude se mnou ámen, poletí tu vejce, třeba trefí strejce, všem se chyba vloudila, vejce se jim rozbila, nám vítězství postačí, v kasinu budem boháči.

Na poslední večer soustředění Michal připravil překvapení v podobě improvizovaného kasína. Že máme mít s sebou společenský oděv, jsme samozřejmě věděli. Že se však večer sešlo velké množství pravých gentlemanů a ladies, bylo překvapením. Celkem změna oproti těm zpoceným individuím na trénincích. Po přivítání jsme obdrželi nějaké žetony pro začátek a Michal, šéf kasína a bankéř v jedné osobě, nás seznámeni s pravidly, Byla možnost hrát kostky, ruletu, sázet na dostizích, nebo hrát Bingo. Odvážně jsem se zapojil do hraní kostek, neboť se mi zdálo, že u kostek je nejvyšší pravděpodobnost rozmnožit své jmění. Během chvilky jsem po několika riskantních operacích byl bez žetonů. To mne moc nebavilo. A tak jsem se soustředil na pozorování ostatních. Nutno říci, že účastníci kasína se rozdělili do dvou skupin, Většina , jak už bývá v těchto místech obvyklé, byla brzo na mizině. Našlo se pár jedinců, kupodivu z řad mládeže, kterým se dařilo.

Kdo byl na mizině, měl možnost navštívit banku a požádat bankéře o půjčku za protihodnotu poskytnutí nějaké služby. Bankéř posoudil, zda o nabízenou službu bude zájem a navrhl částku, kterou je ochoten za podepsání směnky poskytnout. Mezi nabízenými službami bylo například vyčištění bot či oblečení po tréninku “do voňava”, upečení různých buchet nebo složení básně na libovolné téma. U bankéře byla neustále fronta, neboť kasíno pracovalo spolehlivě. Žetony za uzavřené směnky se v kapsách hazardních hráčů obvykle dlouho neohřály.  Přemýšlel jsem, zda cílem večera není prakticky demonstrovat mládeži, že hazardní hry slouží k tomu, aby jejich organizátor z hráčů vytahal co nejvíce majetku. Což se v podstatě potvrdilo, ale mělo to ještě jeden účel. Pobavit přítomné při dražbě směnek, kterou společenský večer končil. Aby nejen těch pár úspěšných hráčů mělo šanci směnky vydražit, kasíno ke konci večera v rámci “šťastných chvilek”  dělalo charitu a rozdávalo žetony zdarma. Rovněž vypisovalo mimořádné kurzy, kde téměř nebylo možné prohrát. Během chvilky tak většina hráčů získala žetony a mohla se zúčastnit závěrečné dražby. Zájem o některé směnky byl enormní. Například buchta “nedusivka” od Jitky, nebo řízečky od Kristýny se vydražily za více než destinásobek vyvolávací ceny. Já se při dražbě soustředil na jídlo. Když mi nevyšla “nedusivka” ani řízečky, tak jsem všechen majetek získaný z hazardu uplatnil na získání směnky od Roberta a Kristýny, na základě které Kristýna (pokud směnku uplatní muž), nebo Robert (pokud směnku uplatní žena), přinesou ráno do postele snídani a přitom zazpívají písničku dle přání vlastníka směnky. Směnka má platnost jednoho roku a nyní přemýšlím, kdy ji uplatníme. Škoda jen, že jsem ji musel předat Hance. Takže snídaně s Kristýnou asi nebude.

Soustředění končilo v sobotu posledním tréninkem, opět na mapě Slovanka, tentokrát bez cest. Dle slov organizátorů jsme při něm měli zúročit nabyté zkušenosti. Byli jsme upozorněni, že některé kontroly jsou bez krabicky, tak abychom jsme nezmatkovali. Byl to však opět bláznivý závod. Vyběhl jsem s předsevzetím, že dnes půjdu bez chyb. Na jedničku nejdřív po cestě, u prohlubně odbočit na směr, protáhnout se mezi šutry a již vidím pod sebou ve svahu ve správném směru, jak se na mne směje kontrola.

Přiběhnu k ní, nemá krabičku, nevadí. Zkontroluji kód, je špatný. To již vadí! Kde tedy jsem? Zkusím se podívat na další svoje kontroly a Bingo. Kód na kontrole 54 souhlasí s kódem mojí kontroly číslo 22, která je na stejné vrstevnici 100 metrů odsud. Sice nechápu, jak jsem mohl takto uhnout ze směru, ale čert to vem. Hlavně že vím, kde jsem. A tak běžím po vrstevnici 100 metrů. Kontrolu již vidím, tak to jsem tam tolik neztratil. Orazím a zkontroluji kód. Nesouhlasí. Sakra! Podívám se, zda nemám kód této kontroly u jiné své kontroly. A zase Bingo! Jsem na své dvojce. Opět nechápu, jak je to možné. Vracím se 100 metrů zpět po vrstevnici a konečně nalézám svojí první kontrolu. Trasu na dvojku znám již zpaměti a tak stahuji svojí pětiminutovou ztrátu o pět vteřin. Po počátečním chaosu se uklidňuji a dalších 19 postupů zvládám bez vyznamnějších ztrát.

Při postupu na kontrolu 22, kde jsem byl již hned po startu, předpokládám snadnou dohledávku, když to tam znám. Ale opět jako bych přesel pres bludný kořen. Ale ztráta při postupu se pohybovala jen do dvou minut. Do cile již téměř bez problémů, pokud nepočitám překvapení v podobě dvou lampiónů asi 5 metrů od sebe na dvou balvanech asi 5 metrů od sebe na kontrole číslo 26. Ale až v cíli jsem se dozvěděl, že shodou okolností ve stejnou dobu a ve stejném místě měli trénink postavený Pražáci. A když jsem běžel na svojí jedničku, tak jsem narazil na jejich kontrolu, která byla umístěna na stejném velkém balvanu. Jejich pěkně viditelně nahoře, moje se krčila dole na patě balvanu. Prostě, to nevymyslíš. A opět poučení. Je nutné si kontrolovat nejen kód, ale i umístění kontroly !!

Ze Slovanky jsem odjížděl nadšen. Nadšen z terénů, mapy, tréninků i kamarádů, kteří tam byli se mnou. Za mne nejpovedenější  soustředění v mé kratké sportovní kariéře 👌