První letošní velká výzva je za námi :-). “Krátký den” byl ve skutečnosti sakra dlouhý :-). Ale zážitek, být u základu nové tradice štafetového závodu po vzoru skandinávských legendárních závodů Tiomila a Jukola, za účasti 374 závodníků, kteří vytvořili skvělou atmosféru závodu, stál za to.

Motto tohoto závodu “Nahoď oddílové barvy, připrav si čelovku a bojuj za svůj klub až do noci” bylo opravdu výstižné :-). Naše štafeta složená převážně z veteránů neměla v konkurenci 42 přihlášených štafetách přehnaná očekávání, pokud se výsledku týká. Cílem bylo především absolvovat všechny úseky bez písmenek na výsledcích. Konečný výsledek byl pro nás tak příjemným překvapením :-).

A jak jsme si vedli na jednotlivých úsecích? Závod rozbíhal za denního světla zkušený Jirka. Trať 7 km zvládl za 56.17 , což znamenalo 25 místo, jen 2,5 min za Pecou, se kterým se v lese často potkával. Takže slibný výkon s chybou asi 2-3 min na 9 kontrole. A tak trochu se skvrnou, když předstartovní fáze neprobíhala zcela standartním způsobem, ale to lze přičíst nervozitě před prvním důležitým závodem v sezóně :-).

Druhý úsek běžela Vlaďka, kterou jsme vybrali na nejdelší ženský úsek (9,2 km). Šla čistě s výjimkou kontroly 11, kde nechala  2-3 min. Na úseku zaznamenala 29. čas, přesto jsme se celkově posunuli na 23 místo. Na naše soupeře STE 1 jsme získali náskok 6,5 min.

Třetí úsek o délce 5 km zvládla Eva Kubíčková ve 29 čase. Opět jedna chybka, tentokrát již na kontrole 2 v délce asi 4 min. Propadli jsme se na 28. příčku, náskok na STE1 jsme však snížili na 6 minut.

Robert, nejmladší člen štafety běžel 4 úsek o délce 10,2 km 84.18 min. Na úseku zaznamenal 28. čas a naší štafetu vytáhl na 27 příčku. Na STE1 jsme ztráceli 7 min. Poslední třetinu již běžel Robert s čelovkou. Škoda, že běžel bez GPS.

Michal zvládl svůj noční úsek o délce 8,8 km za 87.20 min. Jednalo se o 21. nejlepší čas na úseku a posun štafety na 24 příčku. Na STE1 jsme při předávce ztráceli 4 min.

Šestý úsek jsem běžel já, neboť se mi nepodařilo nikoho přesvědčit k tomu, aby si nejdelší úsek štafety zaběhl. Podle rozpisu měl být dlouhý 14,5 km, na mapě popisky upozorňovaly na 15,4 km (nějak se jim popletly číslice :-)), no a já naběhal 18,5 km.

Můj start probíhal tak nějak ve spěchu, neboť Michal zvládl závěr svého úseku v porovnání s ostatními závodníky až nečekaně rychle. Důležité bylo, že jsem vybíhal asi 10 minut před hanba startem, což mi vyhovovalo, neboť jsem se musel spoléhat jen sám na sebe a nepokukoval jsem po ostatních. Do 15 kontroly jsem běžel většinou přesně a svižně. S výjimkou netrefené farsty na 5 kontrole (chybka tak 1-2 min), na osmičce jsem také nechal něco přes minutu při dohledávce. Téměř vždy jsem se snažil chodit po čáře.

Při postupu na sedmičku jsem se na chvíli ztratil kontakt s mapou, neboť mne předbíhali závodníci z hanba startu, ale cesta mi pomohla se rychle chytit. Znamenalo to ztrátu asi 2 min. Na 12 kontrolu jsem to valil po čáře, obíhačka po cestě byla asi rychlejší. Na trase na 15 kontrolu mi začala bolet klenba pravé nohy. Řešil jsem to tak, že jsem více běžel pravou nohou po špičce. To vypadalo jako dobrý nápad do doby, než jsem tímto nezvyklým pohybem dostal křeče do pravého lýtka. Pak už jsem při běhu (nebo spíše při kulhání) řešil, zda je menší bolest chodila, nebo lýtka ….. Takových faulovaných běžců nás tam bylo více.

Trasy byly pěkně farstované, takže nešlo tupě viset za rychlejšími běžci. Dohledávky byly poměrně těžké, často ze směru běhu málo viditelné. Díky mému hendikepu jsem se snažil chodit přesně. U dohledávek jsem zpomaloval a často nacházel kontroly dalším závodníkům, kteří byli rychlejší než já. Tím však pozitiva končila. Když jsem se v půlce závodu s bolavou nohou podíval, kolik trasy mám ještě před sebou, tak to bylo celkem deprimující. Nezbývalo, než vybodnout se na myšlenky, kolik toho ještě zbývá a soustředit se vždy na postup na další kontrolu. A tak pořád dokola. Jako robot. Hlavně to nedisknout !!!! Když jsem pak zjistil, že jsem na poslední 30 kontrole, tak jsem z posledních sil přidal. Finiš s Frantou Karáskem jsem však přesto prohrál :-(.

Závod jsem z pozice nejstaršího účastníka nejdelšího úseku (druhým nejstarším byl Mára Petřivalský) zvládl v čase 148.44 min (plánoval jsem do 150 min), což byl 36 čas na úseku. Sice nejpomalejší z doběhnuvších (na úseku bylo asi 6 závodníků DISK, nebo nenastoupili), v celkovém hodnocení jsme však klesli jen o jednu příčku na 25 místě. Ztráta na STE1 v tu dobu činila 32 minut.

Mezitím dávno z hanba startu odstartovala a vlastně i dávno už doběhla do cíle naše tajná zbraň – Pája. S novou čelovkou pelášila jako vítr. Trať o délce 6,6 km zvládla za 46.10 min, což znamenalo druhý nejlepší čas na úseku. Tímto jednoznačně nejlepším výkonem v naší štafetě nás posunula na celkové 22 místo :-). Přes mohutné dotahování štafety STE1 jsme skončili o 1 místo horší s rozdílem 5 minut. Nevadí, tak snad příště a posíláme gratulace sousedům :-).

Nicméně výčet štafet, které jsme porazili, je slušný :-). PLU1,  JPV1, SSU1, ASU1, TUR1

Škoda jen, že se našemu oddílu podařilo postavit jen jednu štafetu dospělých. Naši šikovní žáci by si jistě závod užili …. Věřím, že na dalším ročníku se sejdeme ve větším počtu a se stejným zápalem pro OB 🙂

Závěrem upozorňuji, že kdo uvažuje o pořízení kvalitní čelovky, tak pro účastníky závodu nabízí firma Lucifer slevu 10% při nákupu 3 a více čelovek. Pokud máte zájem, ozvěte se mi co nejdříve.

Krátkého dne v Dubňanech se zúčastnilo více než 400 běžců. – YouTube