Druhý červnový víkend byl pro naši Olomouckou skupinku opět ve znamení orientačního běhu. A nejenom pro tu naši. Orientační běžci z celé republiky se sjeli na jednu z největších orientačních akcí za celý rok, a to na M ČR middle, a také na nedělní celkově 5. závod A žebříčku. Pořadatelé ze Severky Šumperk a Magnus Orienteering si pro nejlepší běžce připravili opravdu náročnou trať s velice specifickou podložkou. Staviteli tratí nebyl nikdo jiný, než náš nejlepší český reprezentant Vojta Král a náš nynější trenér Martin Poklop. Každý zvolil jiný, osobitější způsob stavby tratě.
Zatímco Vojcek postavil trať, dle mého názoru, těžkou, ale pořád hodně běžeckou, Víčko zvolil trochu jinou taktiku. Zajímavost hledejme již v názvu disciplíny; „zkrácená“ klasika. Oba dva dny byly ovšem velice zajímavé a prověřili jak fyzickou, tak mapovou připravenost všech startujících.
SOBOTA
Ráno jsme se probudili do krásného slunečného dne. Meteorologické předpovědi naštěstí nebyly nejpřesnější, a tak jsme si v podstatě celé dopoledne mohli užívat slunného počasí s příjemným podnebím. Start middlu byl naplánován na 13.00. Díky skvělému ubytování od Romana jsme to měli na shromaždiště pouhopouhých 60 m, což nám dopřálo nejméně o 30 minut delší spánek, než ostatním. A navíc luxus pozávodní sprchy.
Protože se v sobotu běžela mistrovská kategorie, museli jsme se do 13.15 dostavit do tzv. karantény. Ano, i mně se po tomto slově nechce psát dál, naštěstí jsme v karanténě nemuseli být 14 dní, ale jen do času našeho startu. Dostali jsme tréninkovou mapku, ze které se nejednomu z nás udělalo lehce mdlo při pohledu na náročnost terénu a husté vrstevnice.
Pokud bych měla popsat terén v podstatě obou závodů, bylo by to takto: Kupka na kupce, kamenné zídky, hutníky a paseky s kameny, a občas nějaká ta bažinka. Náročnou podložku doprovázely i nesmírně táhlé, a nepříjemně prudké kopce, které byly pro mnoha z nás nemalou výzvou.
A teď již k samotné trati. Vojta postavil trať velice zajímavou a těžkou, nicméně se bylo vždy podle čeho orientovat. Vždy se dal na postupu najít bod, nebo více bodů, podle kterých šlo kontrolu lehce a s přehledem dohledat. Ptáte se, proč teda nemáme jako oddíl medaile? Odpovím Vám jednoduše: Byla prostě špatná konstelace hvězd. 😊
Ne, dělám si srandu, prostě jako vždycky nad chladnou hlavou zvítězila nepozornost a touha být co nejdříve v cíli. Například takto jsem prověřovala svoje schopnosti já: Poslední dobou se mi na moje poměry běhá velmi dobře, nicméně mapová výkonnost s mojí fyzičkou moc ruku v ruce nejde. Prvních 5 kontrol jsem ale našla podezřele dobře, na 6. mě doběhla Markéta Mulíčková (reproška), a té jsem se snažila nějakou dobu držet. Jak by řekl Filip, když se někoho držíš, máš jen dva úkoly; vydržet a hlídat kódy. Jojo, když běžíte za nejlepší D18, nějak si nepřipouštíte, že by mohla jít trochu jinam… A tak se zrodily moje první 2 minuty na 8. kontrolu. Každopádně jsem byla ráda, že jsem tu kontrolu pak našla já. Alespoň něco. Opět je to opět nová cenná zkušenost a věc, ze které se lze poučit. Jdu si ji tedy připsat na svůj nekončící seznam věcí, na kterých chci pracovat. 😀
Terén byl ale nádherný a moc jsem si to užila, i když výsledek nebyl úplně podle mých představ. Vlaďka se umístila na hezkém 25. místě (D20), Terezka (D16), naše nová budoucí nadějná dorostenka, krásné 27. místo, Aďa (D18) taky moc pěkné 24. místo. Já (D18) teda 18. místo, pořád je na čem pracovat.

NEDĚLE
Již zmiňovaná „zkrácená“ klasika se běžela na druhé straně mapy. Terén byl vesměs podobný a nabízel spoustu výzev, které orientační běžce několikrát dokázaly překvapit. Víčko postavil velice náročnou trať, která opravdu prověřila jak mapovou, tak fyzickou připravenost. Opět se dalo vždy něčeho chytit, co vás dokázalo ke kontrole dostat, nicméně, díky delším postupům, byla realizace daleko náročnější. Člověk si musel neustále hlídat buzolu a kontrolovat terén. Přechody z kamenných polí na vykácenky, pak do lesa, pokud se zadařilo, tak i přes hustník a přes nějakou bažinku, totiž byly docela běžné.
Délka trati se také nedá opomenout, po náročné sobotě si většina startujících, včetně nás, představovala něco opravdu zkráceného. Takže, to nejmenší, co pro to příště udělat, je, že to nazvu alespoň pravým jménem, klasikou. „Zkrácená“ se mohla jmenovat nejspíš jen proto, že si ji chtěl každý v půlce trati střihnout rovnou do cíle. Pokud to tak Víčko zamýšlel, povedlo se. 😀
Výsledky byly pro někoho horší, pro někoho lepší. Někteří jsme opět brodili výsledkové kanály, někteří předvedli zlepšení. Lenička 17. místo (D16), Terka 19. místo (D16), Madla 29. místo (D16), Vlaďka 20. místo (D20).
Přestože jsme opět nezářily tak, jak by možná někteří očekávali, včetně nás samých, musím minimálně za sebe říct, že jsem si tento víkend náležitě užila. Jeseníky, skvělé ubytování (velké dík Romanovi 😉), fajn počasí, navařené jídlo od Ivči, buchta od Hanky a především skvělá holčičí parta, která dokáže podpořit, i když se zrovna nedaří podle představ mně naplňovaly příjemnými pocity a dobrou náladou.
Podtrženo a sečteno, máme další cenné zkušenosti a nabyté schopnosti, které můžeme po prázdninách zužitkovat, třeba na MČR na klasice pořádané OK Kamenice.