Velké stádo SOBů z Olomouce strávilo víkend na vysokohorských pastvinách kolem chaty Paprsek. Během závodu jsme bojovali s borůvčím, po závodě jsme si pak účty s tímto keříkem vyrovnali na borůvkových knedlících. Brusnice borůvka tak SOBy doprovázela po celý víkend.

Dvoudenní závody celostátního žebříčku A, žebříčku B-Morava a v sobotu také závod Hanáckého žebříčku organizačně dobře zvládla Severka Šumperk za vydatné pomoci některých našich členů. Charakteristika závodů: těžký horský terén s borůvčím (lézt do kopce borůvčím bylo opravdu náročné) a místy s podmáčenou půdou, tratě s možnostmi voleb, orientačně náročný terén s mnoha kupkami a v podstatě krásné počasí. To vše přispělo k úspěchům členů našeho spolku, kde nejhodnotnější výkony předvedly Terka, Eva, Vlaďka Raclavská, Dominik, Adélka a Ivča. Nejlepším svým letošním výkonem se může pochlubit Zuzka Raclavská a Lenka Holečková !!!

Sobota

1. místo Terka v D18A, Vlaďka v D16B, Eva v D35B, Zuzka v D16C
2. místo Dominik v H18B, Eliška v D16C, Lenka H. v D45C, Jarka  v D55C
3. místo Adélka v D14B, Ivča v D50B, Lenka R. v D16C, Lenka J. v D21C, Věrka v D55C
4. místo Anička v D20B, Filip v H14C a Tereza v HDR
5. místo Matouš v H18B
6. místo Roman v H50B

8. místo Kája v D14B

Neděle:

1. místo Terka v D18A, Eva v D35B

4. místo Zuzka v D16B, Štěpán v H16B,

8. místo Ivča v D50B

9. místo Fána v H16B

A co bych řekl ke svým výkonům? V sobotu hodně dobré. Všechny dlouhé postupy s možností volby. První postupy jsem rval rovně (na druhé kontrole jsem byl ve stejném času s Hadačem). Nejdelší postup na trojku jsem však zvoral. Místo obíhačky po cestě vpravo jsem to rval přímo šikmo z kopce dolů. Místo běhu neustálé hledání schůdného terénu, ztráta směru a časté mapování zdržovalo můj postup. Chybná volba postupu znamenala ztrátu 4 minut. Přestože ve zbytku závodu jsem dělal jen drobné chybky, výsledkem bylo 6. místo se ztrátou 6.45 min na Hadače.

V neděli jsem startoval s odhodláním, že závod vyhraji. Kupodivu plán celkem dlouho vycházel. Začal jsem rychle a přesně. Na 7. kontrole jsem byl první s náskokem téměř minuty na pozdějšího vítěze Jirku Tesaře. Stačila však chvilka nesoustředění při jasném postupu a byla z toho chyba v délce 7 minut. Přitom úkol byl jasný. Přelézt potok, za ním pěšina, šikmo do příkrého kopce a musí mne zarazit další cesta. Nejhorší, co se mi může při závodu stát, je začít si libovat, jak mi to pěkně jde!!!. To mám vyzkoušené. V rámci své samolibosti jsem cestu, která mne měla zastavit, se zapařenou hlavou přešel a kontrolu hledal v rámci paralelní chyby až před další cestou :-). Paralelní chyba má tu nevýhodu, že vám vše sedí, až na tu zatracenou kontrolu!!! I s otřeseným seběvědomím jsem se pokoušel závod dokončit důstojně. Opět se celkem dařilo. Než jsem po povinném přeběhu sjezdovky upadl do bažiny u potoka. Naštěstí jsem i při pádu pevně držel mapu, buzolu i čip, takže po vymáchání těchto pomůcek v potoce jsem pokračoval dále. Místo soustředění na dohledávku jsem v duchu lamentoval, že těch problémů je nějak hodně. A nesoustředit se v tak těžkém terénu není vhodným způsobem, jak úspěšně zvládnout závod. Chyba v délce 2,5 minut pohřbila naděje na slušný výsledek. Beru to však pozitivně. Za prvé, udělal jsem radost svým soupeřům. Za druhé, v rámci závodu jsem měl jeden postup nejrychlejší, čtyři jako druhé nejrychlejší, dva jako třetí nejrychlejší, a dva jako nejpomalejší z celého startovního pole :-). Takže pestrý výsledek!

PS. Už se těším na další závody. Jsou to štafety 🙂

PS. od Luboše:

Romane, když jsem pročítal Tvé vyprávění o Paprsku, hned mně naskočila má báseň z mé rané tvorby: Běží Roman po lese, ke kontrole nese se. Kontrola má jiný kód, patrně to někde zbod. Rozhlíží se, vzteky heká, místo strouhy je tu řeka, také místo této skály, měl být šutr, ale malý, tak tu bloudí zoufalý, asi závod zabalí. atd. Luboš P.

…. a nezabalil, protože to se přece nedělá 🙂