„A ty si opravdu vezmeš na starost cizí děti?“ – a touhle větou začala naše expedice Portugalsko…

Ve dnech 31. 1. – 7. 2. se naše šestičlenná skupinka vydala s doprovodem reprezentanta Jana Petržely do Portugalska. Přesněji se naše destinace jmenovala Aguiar da Beira, jež je centrem orientačního běhu v Portugalsku a kde se bude v roce 2021 konat JWOC (někteří z nás se tam možná ukáží). Díky spolupráci s tamními „domorodci“, jenž nám poskytli mapy a zázemí pro bydlení, jsme se mohli rozvíjet ve svých orientačních schopnostech, ale i fyzických.

V pátek brzo ráno jsme vyrazili z Olomouce (děkujeme společnosti Leoexpres a Janpetrzela za poskytnutí dopravních služeb) a přesunuli se na vídeňské letiště. Odbavení a nalodění se na palubu letadla proběhlo bez problému. Let byl příjemný, ale díky počátečním vzletovým turbulencím, mu jediný dospělý člen připisoval další díl leteckých katastrof.

Na letišti v Portu panovalo nepěkné deštivé počasí, naštěstí jen doznívající. Až za tmy jsme vyrazili s půjčeným mikrobusem do naší cílové destinace – Aguar da Beira.

Tam nás čekal Rafaelo, jeden z tamních orientačních běžců a vrchních organizátorů, díky kterému se částečně mohla naše expedice uskutečnit. Ukázal nám velice honosný sportovní areál s širokou nabídkou možností sportovních disciplín, kde samozřejmě nechyběl fotbal, jakožto národní sport. Televize na živé i záznamové fotbalové zápasy spojovala všechny stravovací podniky v Portugalsku, kde se každý večer promítal fotbal.

Vzal nás do fantastické pizzerie, kde jsme poprvé v životě ochutnali kebab pizzu a u toho běžel opět fotbal.

První mapový trénink byl jedním slovem všehochuť, ale spíše taková kyselá a špatně okořeněná. Jediný kdo zlepšoval průměr našich výkonů, byla Vlaďka, která nezklamala. Ostatní jsme se v tom lépe řečeno plácali ať už mapově, fyzicky, nebo obojí. Co ale opravdu stojí za zmínku, je Filipův výlet až na druhý konec mapy a můj dvojnásobný útěk do bezbarvého okraje mapy..

Terény v Portugalsku se od našich českých v mnoha věcech lišily. Ne-li skoro ve všech. Podrost byl opravdu podrost, zelená byla opravdu zelená a bolest z ní byla opravdu bolestí všech bolestí. Terénem se linuly obrovské žulové plotny se skalními převisy, balvany, skalkami a skalami, kde ztratit se nebylo opravdu výhrou. Myslíte si, že ztratit se víc jak na 20 minut je nemožné? Omyl, při ztrátě koncentrace jste se mohli kochat krajinou díky své nepozornosti i 30 minut.

V sobotu jsme navštívili poutní městečko, jehož středem byl kostel a uvnitř kámen, kde se údalně zjevovala Pana Marie a kde se za skleněnou vitrínou nacházel krokodýl. Těžko říci, jaké měl poslání. Večer dorazila skupinka ve složení Terka Čechová, Tomáš Kubelka (PK) a Martinka.

V pondělí nás pak doplnila skupina z Brna v čele s Liborem Zřídkaveselým.

Po celou dobu pobytu jsme si vařili sami. Ke zdroji potravy se řadil tamní supermarket, pekárna Panifex a China shopping. K utírání nádobí jsme používali Ježíše, jejž představoval povětšinou dospělý Fana s přehozem ubrusu. 3x jsme pak navštívili restauraci panifex.

Ale zpět k tréninkům. V průběhu týdne jsme běhali ve všech možných terénech, které spojovala technická a fyzická náročnost. Jak už jsem zmínila výše, při ztrátě koncentrace bylo jednoduché si trénink o pár desítek minut prodloužit. Bylo potřeba dbát několikanásobně více na buzolu než v Česku. Večer jsme pak na promítačce probírali postupy, říkali jsme si chyby, snažili jsme se z nich poučit a příště se jich vyvarovat. Velkou roli v dohledávkách hrály tzv. atack pointy. Bylo důležité vědět, kde přesně jsme, než jsme se vydali na dohledávku. „Nějak to trefím“ se vyplatilo tak z 8%.

Kromě trénování jsme ale také objevovali krásy místních městeček, vesnic, kaváren, sladkého pečiva, sladkostí. Předposlední den jsme využili dokonce místního plaveckého bazénu, kde jsme se snažili alespoň trochu zregenerovat. Bylo to opravdu fajn.

Poslední den jsme navštívili druhé největší přístavní město Portugalska – Porto, a ještě před tím jsme se okoupali v oceánu. Tam se nám stala další vtipná věc, teda, alespoň pro nás, pro Vlaďku, která byla obětí ptačího trusu, který jí přistál přímo mezi oči, to asi tak k popukání nebylo.. 😀

Odlet jsme málem nestihli, ale nakonec vše dobře dopadlo a v pořádku jsme se dostali do Vídně, kde na nás čekalo snad největší překvapení, Ivča Poklopová s Mc hamburgry! Nevídané a opravdu nečekané, ale k užitku, žaludek se nám už svíral hladem…

Abych to shrnula, za mě to bylo velice vydařené soustředění, které nám hodně dalo. Všichni se nám věnovali, snažili se nám předat co nejvíce informací a zkušeností. Všem, kteří se podíleli na realizaci, moc za všechny děkuji. Moc děkujeme Ivče, která se o nás na dálku starala a předem hodně věcí zařizovala. A velký dík Honzovi, který se o naší skupinku staral a odřídil všechny cesty i necesty, domlouval a zařizoval. Bylo to opravdu velice přínosné a příjemné soustředění, na které budeme ještě dlouho vzpomínat. A 11 náročných mapových tréninků se jistě  projeví.  🙂