Mnohé to může nalákat, protože, jak je všem známo, nejsme sice nejúspěšnější oddíl na světě, ale jsme vytrvalí a pořád máme tendenci se zlepšovat. Vystoupat o pár míst v žebříčku, byť jen o jedno a dokázat si, že sami sebe posouváme vpřed. Krušné začátky nás neodradí.
Dříve si člověk říkal; 7 minut, to je dobrá ztráta. Časem ale nabývají ambice, a trénink se začíná pozitivně projevovat. už to není ztráta 7 minut, ale 5,4,3,2 minuty, někdy třeba 10, když se snažíme chytře vymyslet postup, který ale špatně zrealizujeme. Tohle a mnohé další sleduji tedy alespoň já na sobě.

Nechci to tady nějak více rozvádět, ale vstoupit do spolku byla jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy udělala. Nabyla jsem sportovního ducha, získala jsem skvělé přátele, se kterými zažívám legrace a mám s nimi nezapomenutelné zážitky. Neměnila bych.
Ať se ale dostaneme k prodlouženému víkendu.
V termínu 28.9. – 30.9.2018 jsme se účastnili republikových štafet. Na den České státnosti se konalo mistrovství ČR ve sprintových štafetách. Tam jsme si my, jako dorostenci postup nevybojovali, ale i tak jsme aktivně jeli získávat zkušenosti. Plnohodnotných štafet se pak ujali naši veteráni, kterým se nevedlo vůbec špatně. Naše štafeta DH180 ve složení: Ivana Poklopová, Kopecký David, Horký Jan a Eva Horčičková se umístila na bramborovém 4, místě. Velká gratulace. A dále štafeta DH220 také bramborová: Ja8nošíková Jarka, Hálek Jan, Šimek Roman, Špacírová Danuš. Taky dobrý výkon.
Abych alespoň okrajem zmínila mladší věkovou kategorii, složili jsme 2 sprintové štafety OPEN, kde nám bylo odměnou 7. a 9. místo. Příští rok to snad vytáhneme výše.
O víkendu pak štafety v lese. V sobotu jsme slavili hned 2 úspěchy. Štafety ve složení D165 – Ivča, Jarka, Zuzka 1. místo a H105 – David, Honza a Honza také 1. místo. Dorostenci bohužel nestojí moc za zmínku, snad jen Vlaďka, která jako vždy excelovala na prvním úseku. Doběhla sice trochu krvavá, ale jinak v zachovaném stavu :D.
Neděle už byla lehce slabší oproti sobotě pro veterány, ale pro některé dorostence trochu slavnostnější. H105 krásné 5.místo a 2. místo D165.
Tady bych se trochu rozepsala. Těm, kdo došel až sem, děkuji za pozornost.

Moje Štafeta, to jest: Vlaďka, Zuzka a Markét v D18 vybojovala bodovanou příčku! Pro mě je to úspěch a jsem ráda, že mám šanci běžet s Vlaďkou a Zuzkou teď i na MČR.
Vlaďka bez větších chyb doběhla v první pulce a dala nám tak se Zuzkou motivaci udržet co nejlepší příčku. Zuzka doběhla na 24. příčce a na mě tedy zbývalo udržet to. Což o to, lehce se to řekne, hůř se realizuje. Terén mi sedl víc než v sobotu, ale i tak jsem dělala chyby. Cítila jsem, jak mi Třinec a Jilemnice dýchají za zády.
Naštěstí pro mě, mám alespoň tu fyzickou výhodu. Na předsběrce, díky mé chybě, mě Třinec doběhl a orazil dřív. Vzedmula se ve mně vlna adrenalinu a řekla jsem si: NE. Začala jsem ji stíhat. Stačilo překonat roklinku a vyběhnout ke sběrce. Mé heslo zní lehce vulgárně, takže lehce poupravím: CO NEMAPUJEŠ, NEPOKAZÍŠ (všichni víme co se rýmuje 😉 ) V rychlém tempu jsem se škrábala z rokle, kde mi podkluzovalo bláto. Už už jsem byla nahoře, ale sklouzla mi noha a sjela jsem po zadku dolů. Ale jak říká David, když nemůžeš, můžeš ještě 3x tolik. Vylezla jsem a stáhla Třinec a Jilemnici, kteří mě díky mému pádu předběhli. Sběrku jsem orazila z nich 1. a po výběhu dalších výškových metrů myslela, že si mě Pán Bůh k sobě volá. Doběhla jsem 23. a je to pro mě úspěch. Všem doporučuji trénovat, protože to je jediný důvod, proč jsme byly 23. Mé mapové schopnosti se stále dají srovnávat s malými dětmi., není se čím chlubit.
H18 – Fana, Mates, Štěpán, si vedla dobře, kluci mají větší konkurenci, ale i tak se snažili a to si zaslouží pochvalu.
Vyčerpávající a děkuji těm, co došli až na konec. Nechci svou maličkost nějak vyvyšovat, jen jsem chtěla, jak už je uvedeno výše, zaznamenat svůj mizerný výkon se zajímavým závěrem.
Víkend hodnotím pozitivně. Ze soboty na neděli jsme přespávali ve skautské klubovně, kde jsme se něčemu novému naučili, zahráli si volejbal a naše oblíbená Krycí jména.
Příště budou výsledky ještě lepší.
DŮLEŽITÉ JE VYTRVAT A CHTÍT VYTRVAT
…. to hovoří za vše. Příště zas 🙂
Markét

A já jen doplním o pár zajímavostí. Při pátečních sprintových štafetách na sídlišti ve Zlíně se Honza Horký pokoušel si závod zpestřit parkourem. Po pádu na schodech pochopil, že orientační běh mu jde lépe . Na zajímavých tratích se někomu dařilo (např. Jarce Janošíkové), někdo neorazil sběrku a štafetu disknul (Tonda N.) Co je to však proti Pardubicím, kterým ze 14 štafet na startu jich devět disklo. Za sobotní závod zaslouží pochvalu Zuzka Š., Adélka, Vlaďka, David, Honza Horký a také Tonda Navrátil. I nedělní štafety u Fryštáku probíhaly za nádherného počasí v zajímavém terénu. Dařilo se Ivě, Davidovi, Tondovi N. i Romanovi. Tonda běžel dokonce tak rychle, že Zdeněk nestíhal prevzít štafetu . Vlaďka se Zuzkou a Markétou vyběhly 2 body do Poháru štafet za 23. místo ze 33 štafet. Vybojovaly si tak právo účasti na MČR štafet. Účast na MČR si zajistili i dorostenci a to díky výkonu B štafety Šternberka, která postoupila ze 30. místa celkového hodnocení Poháru štafet. Naši dorostenci tak postupují  na MČR štafet díky svému výkonu na oblastním mistrovství štafet v Luhačovicích (běžel Mates, Matouš a Štěpán).

Roman