Na poslední chvíli se minulý víkend uskutečnilo MČR v horském orientačním běhu (HROB). Pořádání se ujal Honza Tojnar v prostorách jihovýchodně od Ústí nad Labem. Oproti bohaté účasti našeho klubu na loňských preťekách byla letos jediným zástupcem naše SOB masters dvojice (tj. Michal P. + David K.) v kategorii H40.

Závody to byly věru povedené a nezapomenutelné. Na start vedla cesta 3km/300m převýšení a byli jsme již lehce znaveni při přebírání mapy (volné pořadí kontrol). Lehké zhodnocení bylo jasné, rychle naplánovaná trasa spojující všech 14 kontrol. Po cca 300m již měníme plán a stáčíme se na lehce jinou první kontrolu, abysme se nemuseli na konci drápat do kopce. Osudová chyba. Po dalších cca třech minutách totiž cítím, jak mi v běhu ze svahu dolů větev stahuje čip na rukavici. Začíná hledání. Minuta, dvě, pět, pořád nic, po deseti minutách to vzdáváme a běžíme na start, kde užumrám nějakou dobračku z nevelkého zástupu pořadatelů, aby mi půjčila svůj a vybíháme. Ztráta cca 18-19 minut. No nic, to nejhorší máme za sebou. Nebo ne? Pomalu se rozbíháme a koušeme první kilometry. Je to dlouhý. A hóóódně kopcovatý. Cca po dvaceti kilometrech začínám tak nějak cítit, že už nám to moc netáhne. Cestou ze sběrky do cíle málem zabloudíme i ve městě. Pro mě příjemné překvapení, že jsme v cíli třetí s časem 5:14 (36 min na vítěze a 30 na druhé tanky z Konice), 1407m převýšení a 33,6km. Večer si zajdeme na večeři a v rámci možností regenerujeme na další etapu.

V neděli se většinou láme chleba. Nadšené výrazy střídají lehce otupělé tváře a potácející se mátohy. Na start to tentokrát byl jen kiláček se 100m převýšení. Po hromadném startu (pevná trať) se držíme tanků z Konice a koušeme první desítky výškových metrů. Začátek je vůbec dost brutální, na kontrole č. 4 (ze 17) jsme po cca 2 hodinách a v nohou máme přes 600 výškových metrů. Na sedmičce je občerstvovačka a my jsme spíš na kapačky. Netáhne to. Naštěstí jdeme mapově velmi čistě a i postupy se nám daří velmi dobře. Mezi desítkou a patnáctkou jsou krátké úseky a kontroly naskakují relativně rychle. Na patnáctce se po dlouhé době zase vidíme s Konicí (jsou kousek před námi) a volíme obíhačku spodem. Pak ještě dvě kontroly ve městě a pádíme do cíle. Zase třetí místo, tentokrát ale jen šest minut za vítězi (Skripnik-Urban) a čtyři za KON. Naběháno 32,7km/1506m/5:32. Škoda, že na shromaždišti není ani kohoutek s vodou, jsme špinavý jak prasata. Přebíráme diplom, výhru (lahev piva) a jedeme domů. Mám z nás fakt dobrej pocit, jen ještě ve středu přemýšlím, jestli je menší zlo jet do práce na kole nebo jít pěšky. Ale stálo to za to! Tak zase za rok!