Zdravím,

byla jsem pověřena napsáním článku o závodech z minulého víkendu, který pořádal Klub vytrvalostních sportů Šumperk. 20. října se v Sobotíně konal 5. závod podzimního hanáckého žebříčku a mimo jiné také otevřené mistrovství Olomouckého kraje klubů. Originální byl závod zejména tratí, jednalo se totiž o volné pořadí kontrol. Terén byl členitý a k mé vlastní nelibosti i dosti kopcovitý. Na druhou stranu ale právě tento fakt vedl závodníky k důkladnému plánování, dovoluji si říct, že nikdo nechtěl žádný kopec zbytečně běžet dvakrát, takže i tento fakt vedl k něčemu dobrému.

Sobům se velice dařilo a nejen níže vypsaní přispěli k absolutnímu vítězství v mistrovství klubových týmů se 175 body. Konečně se projevil naplno potenciál našeho spolku. Ve výsledcích se to členy SOBu jen hemžilo, takže umístění dopadlo následovně:

1. místo: Terka Paulíčková (D12C), Zuzka Raclavská (D18C), Vlaďka Raclavská (D21C), Eva Horčičková (D35C), David Kopecký (H35C), Honza Horký (H35C), Jan Horký (H70C)

2. místo: Madla Šaňáková (D12C), Eliška Slehová (D16C), Anička Holečková (D21C), Terezka Kopecká (DH10N)

3. místo: Lenka Raclavská (D16C), Vávra Kubíček (H10C), Igor Vodička (H14C), Fana Dostál (H16C), David Smékal (H35C)

4. místo: Barča Dráčová (D12C), Áďa Binarová (D14C)

5. místo: Filip Rajman (H16C)

6. místo: Kája Smékalová (D14C), Jiří Kubíček (H45C), Antonín Navrátil (H55C)

Všem zmíněným blahopřeju, ale i ostatním patří má poklona. Ostatně pro každého by měl být už jen fakt, že doběhl a aspoň trochu si závod užil, takovým malým vítězstvím.

Teď bych ráda ještě popsala průběh závodu ze svého, čistě subjektivního pohledu. Už při cestě na start jsem věděla, že tohle nebude můj nejvydařenější závod, pořád jsem se ještě po mírném nachlazení necítila úplně v pohodě. I přesto jsem se však do lesa těšila a neodradilo mě ani volné pořadí kontrol. Na start jsem si prozíravě vzala fixu, která mi i přes veškeré pochyby nakonec byla docela k užitku. Plán byl jednoduchý – nezapomenout na žádnou kontrolu a zaběhnout závod v aspoň trochu slušném čase. Což se povedlo, i když nad tím časem by se dalo polemizovat. Hned na startu jsem si všechny kontroly spojila, abych měla alespoň nějaký plán, po několika předchozích zkušenostech s volným pořadím kontrol jsem tentokrát nenechala nic náhodě. Jeden postup jsem nakonec po krátkém zvážení přehodnotila, ale další pořadí probíhalo už podle původního plánu. Postupy nebyly asi nejrychlejší, ale na nic jsem nezapomněla a ani jsem nestoupala moc kopců navíc. A výsledek? Krásné třetí místo, za které jsem nakonec byla moc ráda.

Ale mnohem důležitější než samotný závod pro mě byl orienťák jako takový. Po těch týdnech bez běhání jsem si uvědomila, jak moc pro mě tenhle sport vlastně znamená. Ne jen proto, že jsem na čerstvém vzduchu, ale hlavně pro ty lidi, pro tu atmosféru. Všechny maličkosti, které mi dělají neskutečnou radost, dávají mi pocit, že někam patřím.

 Na závěr snad už jen říci, na tomto závodě se ukázalo, že má SOB Olomouc potenciál a já všem členům přeji do budoucna mnoho úspěchů, vydatných tréninků, zlepšování, štěstí a hlavně radosti z toho, co děláte.